Baví mě, jak po frázi módní veletrh lidé zvedají obočí stejný způsobem, jako když jste dva roky zpátky vyslovili slovo buyer. Něco mezi zmatením a zvědavostí. Zatímco fashion week na vás pravidelně křičí z obálky módních časopisů a fotky z přehlídek najdete v newsletteru každého druhého e-shopu s oblečením, o veletrzích se mluví méně. Z prostého důvodu - tahle Popelka není tak fotogenická. A stejně jako si Financial Times nekupujete kvůli fotkám, ani na veletrhy nejezdíte ukázat, jak vám to zrovna sluší. Zajímají vás vizitky, peníze a objednávky.  

Bylo mi dvacet, když se ke mě náhodou dostalo video z veletrhu Bread & Butter.  Moji kamarádi jezdili kalit na fesťáky a já si sbalil kufr na německou verzi Styl a Kabo. Oni zvedali obočí a já jsem šel do kolen. Pět hodin z Prahy se mi otevřel nový svět: šest letištních hal plných kolekcí na příští rok, přes tři sta značek od těch začínajících indie kolekcí (potkal jsem tam poprvé DBSW), až po megalomanské prezentace G-Star a Adidas. V Praze tou dobou Simple Concept Store pomalu zavíral, Freshlabels měli obchůdek v Teplicích a pražský fashion week byl v nafukovacím stanu. Tím chci říct, že zamilovat se do toho ruchu, energie a nových příležitostí nebylo těžké.

Dneska už vím, že jsem nebyl takový trendsetter, jak jsem si naivně myslel. Už tenkrát jsme tam mohli do sebe vrazit s Lenkou a Queens týmem nebo klukama z Freshlabels. Ale to se stalo a o pár let později a od té doby je to jízda.

Módní veletrhy jsou tu proto, aby značky představily co chystají na příští sezónu. Jen prostor na fashion weeku na to nestačí. Naopak, mít vlastní přehlídku by měla být možnost jen pro pár vyvolených. Molo s modelkami nahradí na veletrhu stánky, pár metrů čtverečních, kam pozvete své distributory, prodejce, maloobchodníky, PR agenturu - prostě každého, kdo vám pomůže s prodejem. Často tam značky prezentují pouze vzorky, nebo moodboardy pro další sezónu a na základě poptávek potom upravují výrobu. Je to místo, kde vidiíte do budoucnosti - co se bude prodávat za devět měsíců a můžete to ovlivnit. Cítíte ten adrenalin?

Jak taková hala plná značek vypadá, je hezky vidět na berlínském SEEKu. SEEK sdružuje streetwear značky a už pár let je místem, kde objevíte, co bude za několik let cool. A my tam s Alexmonhart trávíme už třetí sezónu.

 

A takhle to vidím teď, po deseti (?) návštěvách Berlína, dvou Paříže a jedné Londýna. Z pohledu kluka, který se snažil vybrat věci do svého showroomu LAB 24 i očima kluka, který je tam s Alexmonhart, na vizitce má napsáno "sales & communication" a prezentuje jedinou značku na veletrhu, která ostatním říká "made in Czech Republic".

 

Jeden den na veletrhu: půlroční práce značky zúročená za jedenáct hodin

9:00 - Probouzíte se po včerejším večírku. Networkovacím večírku. Což v praxi znamená, že místo telefonních čísel holek, počítáte vizitky nákupčích. Nebo jdete chystat stánek, vybalit zboží a naaranžovat ho. Záleží jestli je to první nebo druhý den veletrhu.

10:00 - Kafe, kofein, snídaně, sháníte cokoliv, co vás udrží devět hodin na nohou a váš mozek a jazyk připravený na záludné otázky ohledně materiálů, výroby, ceny, skladových zásob a doby doručení. První lidé překonávají registrace. Jde se na to.

11:00 - Máte za sebou první schůzku i pár small talků. Nejčastější témata: počasí, kocovina, kvalita kávy a otázka na to, odkud jste.

12:00 - Máte za sebou první důležitou schůzku a prvních sto rozdaných úsměvů. Témata se pomalu mění, na ranní kocovinu už se nikdo neptá. Spíš na to, co budete dělat večer a na kterou z chystaných událostí se vydáte. A taky kolik už jste stihli podepsat kontraktů. Za úspěch se tu nikdo nestydí.

13:00 - Oběd, který se naučíte provozovat ve dvou verzích. První je rychlooběd, který vypadá jako burger sněděný z papíru někde mezi chodbou a popelnicemi. Druhá verze je obchodní oběd, který trvá stejně krátkou dobu, ale sedíte u něj na židli a vyměňujete si názory na to, jestli je současný distribuční model udržitelný, která barva/materiál/střih půjde v příštím roce na dračku a nechybí ani výměna těch nejzajímavějších kontaktů.

14:00 - Čas začít panikařit. Po pomalejším ranním rozjezdu už byste měli mít podepsáno tolik objednávek, že vám i vaší značce dovolí přežít v dalším půl roce. Zatímco ty vaše vás udrží při životě maximálně na týdnů. V hlavě vás straší faktury za vývoj produktu, výrobu a najatou PR agenturu. A pak to přijde: buyer vaše nejoblíbenějšího concept storu. Usměje se, zeptá se na pár otázek a vyzkouší si váš produkt. Občas dost nešetrně, kolem produktu se nechodí po špičkách, zákazníci ho taky nešetří. Následuje výměna vizitek, srdečné rozloučení a slib, že se po veletrhu připomenete. Tahle připomínací část by mohla mít samostatný blog post - je to prvorepubliková etiketa z tanečních kombinovaná s dravostí bílého žraloka z Čelistí proložená vašimi nejlepšími flirtovacími skills. Uf.

15:00 - Cítíme únavu, takže do sebe hodíte tu samou kávu jako ráno. Zbystřené smysly vám pomohou odchytit jakýkoliv pohled v okruhu 100 metrů, který zavadí o váš stánek/produkt/kolegyni. Hodit se může cokoliv. Vím o čem mluvím, první batohy Alexmonhart, které šly do Soulu jsme domluvili jen díky tomu, že jsem se usmál na slečnu, která šla okolo. A protože šla zrovna za svým šéfem, přišli zpátky oba. 1:0 pro nás.

16:00 - Blíží se konec dne a vy pohledem kontrolujete počet linesheetů, katalogů a vizitek. Protože nemít po ruce katalogy, ve kterých jsou detailně popsány produkty, velkoobchodní ceny i plány vaší značky na příštích pět let, tak si na veletrhu ani neškrtnete. Stres a strach před cestou vám nedovolí objednat jich jen přiměřené množství, takže ve výsledku jich s sebou máte dostatek pro půlku Berlína.

17:00 - Právě vás napadlo, že byste mohli přeskládat produkty, které máte na stánku. Protože lidi přeci chodí více z druhé strany, než je vaše polička. A ten stůl taky trochu překáží. A vlastně máte všude zbytečně moc kávy, vizitek, počítačů a katalogů. Možná to doopravdy zabere a najednou vám budou skákat buyeři do klína, takže za pokus to stojí.

18:00 - Váš jazyk pomalu přestává sloužit. Na stáncích došla káva. Jdete pozdravit kluky/holky ze značky od vedle. Pokud si padnete do oka, nejpozději za rok vznikne kolaborace. Nebo vy jste si mysleli, že vznikají někde jinde než u piva?

19:00 - DJ dohrál svůj playlist pro dnešní den. Vy už si v poslední půl hodině dovolíte otevřít na stánku pivo. Pokud někdo přijde, politujte ho, měl určitě stejně náročný den jako vy. Dejte si s ním pivo a ukažte mu, co si u vás může objednat. Zkuste říct v té nejkratší možné variantě, tenhle člověk to dneska slyšel už minimálně stokrát a jen podle prvního slova tuší, co mu budete prodávat. Nejkratší možná varianta může mít něco mezi 30 a 45 vteřinami. Protože ty dlouhé varianty mají na veletrhu maximálně dvě minuty.

A potom? - Během dne jste slyšeli o tolika akcích, večírcích a zajímavých místech, že si jen stačí objednat taxika a na jednu z lokací se vydat. Odvážnější a energičtější jedinci zvládnou nočních lokací hned několik. Každopádně počítejte s tím, že i když je to party od Highsnobiety, bude vám vaše hlava neustále podsouvat myšlenku na horkou sprchu, spánek a hotelovou postel. A za půl roku vás to čeká znovu. Měsíc v kuse, protože veletrhů i měst je dost. A já se těším, stejně jako tehdy na ten první. Protože nikdy nevíte, kdy přijde investor, redaktor a buyer, co vás katapultuje do Highsnobiety/Colette/šatníku A$AP Rocky.

 

FAQ:

Je Styl a Kabo veletrh? A nebo v Čechách žádný není?

Styl a Kabo je veletrh. Jen slovo concept store v Brandýse nad Labem nikdy neslyšeli a vedle výrobce obleků z Běloruska mít stánek taky nechceme. No offense. Takže pokud hledáme místo, kde se potkáme se streetwear buyery z pařížských nebo tokijských obchodů, musíme zvednout zadek a dojet do Berlína. Minimálně.  


Proč potřebujete objet těch veletrhů tolik? A proč několik let po sobě?

Protože v různých městech potkáš různé buyery a tím zvýšíš svoje šance objevit se v nějakém skvělém obchodě. A když už potkáš ty stejné, tak upřímně, nic vás nesmetlí tak jako měsíční společná spánková deprivace. Začnete si tykat na prvním a po čtvrtém už tě zve jeho máma na prázdniny. Stejně jako chvíli trvá, než ti tvoje holka řekne Ano, tak chvíli trvá než přesvědčíš buyery, aby začaly věřit značce ze střední Evropy. Buyeři obvykle mají svoje stálé portofolio a dostat se do něj obvykle trvá pár sezón. Tak na ně musíš mrkat zas a znova, každého půl roku, v Paříži, Londýně i Berlíně.

 

Podle čeho si vybíráš na jakém veletrhu budete?

Podle toho, kde máš nejvíc (potenciálních) byznys partnerů, podle toho, na jaký trh se chceš dostat a taky podle toho, jaký má ten veletrh vibe. Proto všichni tak milují Berlín.


Vypadají buyeři jako ti na fashion weeku?

Přehlídky bývají hlavně pro novináře. Buyeři hledají showroomy, re-see a prezentace, kde si mohou všechno pořádně osahat, prohlédnout a otěžkat. Objednávat z přehlídky, je jako kupovat dostihového koně, jen protože jste ho viděli z tribuny zaběhnout Velkou Pardubickou. Streetwear buyeři jsou cool. Ale žádní peacocks z fashion weeku. Tihle mají na sobě Rafa Simmonse, ale v černé šedé a bílé. Nic, co křičí, nic, co není nepohodlné (přeci jen mají před sebou aspoň dvanáct hodin na nohou), ale bet on it, že stejně drahé.  

 

Můžu jet také na veletrh?

Můžeš se k nám přihlásit na stáž a něco vymyslíme. Konec mrknutí.

 

2 Comments