Hledá se luxus, zn. spěchá!

Četl jsem na BoF, že see now buy now není pro luxusní značky tak funkční obchodní model, jak se mohlo zprvu zdát a je čas začít přemýšlet, jak z toho kolotoče ven. Teď si zákazníci Burberry, Moschino i Toma Forda nosí domů z mola cokoliv, co se jim teď zrovna líbí. Jenže líbit se vám může tričko v H&M. Ve zrychleném procesu nákupu se rozhodujeme především impulzivně a chybí tam jedna důležitá součást, při nákupu nestíháme po věci toužit. Přitom touha zákazníků po vysněných modelech je základní předpoklad k tomu, že za ně utratí víc, než původně plánovali.

Když se půjdete 23. prosince projít Pařížskou ulicí v Praze, už několik let na vás místo krásných výloh budou mrkat nápisy sleva. V Londýně bylo veřejným tajemstvím, kde je oficiální outlet Burberry. Jenže dnes už v Hankney vzniká promenáda, kde budou prémiové outlety se 70% slevou jeden vedle druhého. A chodníky v Hackney zaplaví stejné množství lidí, jako ty na Oxford street. Ne, tohle není o sustainable fashion. 

Vidím na END. i Mr. Porter ve slevě vše, co ještě před třemi měsíci bylo v kategorii timeless a daily essentials. Naopak vidím v sobotu release tenisek na Sneakerboy, které se už v neděli přeprodávají o 30 % dráž. Lidé je chtějí a touží po nich, fronty před obchody s teniskami jsou toho důkazem. Andrea Běhounková píše v úvodníku Elle o lásce k botám, která se přetaví v právo vlastnit je v momentě, kdy zjistí, že jsou skvělé, jenže jsou vyprodané kamkoliv se zrovna podívá. Jejich cena pak roste každou vteřinou, kdy je nemůžete mít.

Když půjdete objednat křeslo Vitra a stolečky Armani Casa, buďte připravení na dlouhý proces. Budete chvíli zkoumat web a vytvářet si nástěnku na Pinterestu. Až se odhodláte přijít do showroomu, zažijete něco jako módní přehlídku, uvidíte vše z nové kolekce a poprvé si představíte, že je daná věc vaše. Budete snít. Budete je chtít u sebe doma. Objednáte. Pak si standardně 10 až 16 týdnů počkáte, až se konečně dočkáte okamžiku, kdy se to křeslo a ty stolečky objeví ve vašem bytě. Najednou se nebojíte, že by jejich tvar a barva vyšly z módy. A když se budete stěhovat, půjde o poslední věc, kterou byste chtěli prodat na Sbazaru. Raději jít do pekla, než se toho kusu nábytku vzdát. 

Luxusní restaurace se nepředhání s fast foodem v rychlosti obsluhy. Luxusní značky oblečení se s fast fashion porovnat zkusily. Zkouší to i se streetwearem a občas je to k smíchu, přečtěte si komentář Aleca z Highsnobiety. Jenže fotoreportáže z fashion weeků jsou teď plné high-end streetwear značek, ne těch luxusních. High-end streetwear jsou v podstatě streetwearové značky, které se snaží o tak dobré zpracování svých věcí, že mohou směle konkurovat tomu nejluxusnějšímu, co se dá mezi oblečením a doplňky nalézt. Ideou je, že pak máte co nosit v momentě, kdy už bude vaše nejoblíbenější mikina Trasher v práci víc trapná než cool. 

Už dva roky nosím na zádech batoh Alexmonhart, který teď s Alex představujeme lidem doma i v zahraničí a říkáme, že je to nová kolekce na celý rok 2017. Ptají se, jestli to není ten samý batoh jako minulý rok. Říkáme že jo, že jsme udělali pár technických vylepšení, ale že design už zůstává stejný. Že máme skvělou hovězí kůži, ruční výrobu, rychlejší skládání a více vnitřních kapsiček. Že loňská ani letošní kolekce nebude ve slevě. Že chceme, aby kožený batoh byl jedna z těch essentials věcí v pánské skříni. Ale na to, že je náš batoh luxusní, už musí přijít naši zákazníci sami.

 

Úvodní foto zdroj: Pinterest

Team generation Y. The owner of studio and showroom in Prague. I'm interested in marketing communication and fashion business.